Mnoho žen má určitě doma šicí stroj. Ale jak často si k němu sedají, aby ušily oblečení pro celou rodinu? Vlastně proč, když obchody jsou plné tak různého ošacení, že si lze vždy vybrat. Navíc ženám i tak nezbývá čas, jsou na plný úvazek zaměstnané a mají také jiné koníčky a zájmy.
Pořád jsou však mezi ženami amatérské švadlenky, které si chtějí ten svůj kousek vyrobit samy a žene je touha mít něco originálního, jiného než ostatní. I když to není již zábava tak vášnivá jako v již dost dávné historii.
BURDA, PÁTRÁNÍ A PŘEŠÍVÁNÍ
Obchodů s látkami je dnes jen minimum. Dříve se však takzvaná metráž s regály plnými různých látek vyskytovala na každém rohu. Na střihy tu byla tolik oblíbená Burda, módní německý časopis, v kterém podle rozkreslených jednoduchých střihů zvládla šít téměř každá jen trochu šikovná dívka a žena. Časopis se půjčoval, střihy překreslovaly a ten, kdo jej přivezl z Německa, splnil si svůj sen. Jinak si totiž musel vystát frontu před prodejnami zahraničního tisku.
Šilo se téměř všechno. Od halenek, kalhot a šatů až k dětským kombinézám, bundám i kabátům. Ženy prostě braly oblékání do vlastních rukou, protože konfekce byla v té době fádní, zcela bez fantazie. A tak se kamarádky učily jedna od druhé, matky posílaly svoje dcery na kurzy šití a tato rozšířená zábava vyplňovala většinu volného času žen. 
Chodit po prodejnách a pátrat po látce, z které si ušiji ten svůj vytoužený kousek na sebe, patřilo k pravidelné zábavě všech žen za dob socialismu. Oblékat se v té době módně stálo hodně úsilí, ale ženy byly vynalézavé. Téměř nic se nevyhodilo a co už nemohl nosit jeden člen rodiny, přešívalo se pro děti.
Časopis Burda má dnes již víc než padesátiletou tradici. I dnes si podle něj mohou ženy ušít vlastní modely, najdou zde praktické rady a mohou dokázat, že šití jako zábava ve volném čase ještě nevymřelo.