Filc, samet, matracový damašek, plátna, lehátkovina, separační a netkané textilie, filc, rouno, matracová vata, geofilc. Tyto speciální produkty textilní výroby čalouníci upotřebí. Typů čalounění existuje obecně mnoho druhů a toto prastaré řemeslo se v učebních oborech vyučuje velice důsledně. Jde především o přípravu materiálu k výrobě potahu, tvarování jednotlivých konstrukčních dílů, spojování materiálu prošíváním, šitím, a tvorbu nosných a pružných dílů.
Jako spojovací materiál se používá několik desítek druhů, šíří a velikostí motouzů, popruhů, šňůrek, bortů, knoflíků, kartonů a plachtových kroužků. Pro zdobení výrobků slouží ozdobné pásy, čalounické hřeby a špendlíky a sedlové spony.
Čalouník pracuje i s chemikáliemi, podobně jako opraváři obuvi. Většinou jde o lepidla na bázi chemoprenu, lepidel ve spreji a speciálních lepicích roztoků.
K základnímu vybavení dílny patří i ruční a pneumatické sponkovačky na ocelové spony, čalounické nářadí (špendlíky, ruční jehly), nůžky různých druhů a velikostí.
Nejznámějším materiálem pracoviště tohoto velmi zajímavého a bohužel často nedoceňovaného, ovšem stále velmi poptávaného řemesla, je polyuretanová PUR pěna, známá pod obchodním názvem molitan. Používá se v mnoha různých modifikacích, nejčastěji jako studená pěna, vysokoelasticitní, neboli líná pěna, RE pěna.