Před lety mě v Německu v době mého au-pair pobytu udivovalo, kolik energie věnuje rodina do příprav oslav dětských narozenin. Ať už se jednalo o letní, což byla ta lepší varianta nebo o zimní oslavu. Letní mohly probíhat venku a zimním se vyklízela část bytu a otec byl většinou vykázán z domu, aby nepřišel o nervy. Jednalo se o malé děti předškolního věku, které si zvaly kamarády ze školky, ze sousedství a od známých rodičů. V létě s nimi přicházeli i rodiče, v zimě je dopravili na místo a po pár hodinách zase vyzvedli.
Velká péče se věnovala výzdobě, přípravě občerstvení a hlavně zábavy. Různé organizované hry nesměly chybět. Děti se vlastně předháněly v tom, u koho se jim během roku líbilo víc a kdo měl hezčí oslavu. Domů si nosily také různé dárečky a výrobky, které během oslavy zhotovily. Nemusím se asi rozepisovat o tom, jak vypadala na konci dne matka dětí. Obvykle se jednalo o nejstresovější situaci roku.
Tento trend je dnes vidět i u nás v Čechách. Připravit dítěti co nejlepší oslavu, buď v nějakém zábavním centru, nebo doma na zahradě. I u malých batolat si matky lámou hlavu s dortem, aby byl pokud možno zdravý a na závěr ho dítě stejně ani neochutnalo a ostatním hostům nechutnal. Aby mělo co nejvíc dárků a byly pozvány maminky s jinými batolaty. Stresuje se celá rodina a výsledek málokdy stojí za to. Někdy zapomínáme na to, že malé děti k radosti nepotřebují tolik podnětů jako my. Že se umí radovat opravdu z mála, a čím více podnětů jim připravíme, tím je uvrhneme do většího chaosu a nejistoty a má to spíše kontraproduktivní charakter.
To samé se týká přehnaných očekávání rodičů u různých svátků během roku, jako jsou Vánoce, Velikonoce nebo Den dětí. Děti často nereagují tak, jak očekáváme, reagují si po svém a u rodičů přichází zklamání. Je to zbytečné. Nic neočekávejte a bude to tak lepší.