Už dlouhou řadu let působím profesně na tomtéž místě, v téže budově. Denně tu potkávám věru hodně lidí, a i když jsou tito dost rozmanití, jedno mají společné. Že když vyšlapou po schodech do prvního poschodí, zase až tak moc nejásají, a když vyjdou do poschodí druhého, leckdo funí a nadává právě na ty schody. A víc poschodí naštěstí nemáme, protože nevím, co by nás tu čekalo, kdybychom měli působit i ještě výš.
Když potom přijdu domů, jsem na tom někdy relativně podobně. Tady, v paneláku, sice máme výtah, takže většina z nás toho po schodech moc nenašlape, ale když výtah dlouho nejede nebo má poruchu, přece jenom nějaké to patro vyšlapeme. A čím výš jdeme, tím víc na ty zpropadené schody nadáváme.
Prostě jsou schody námi lidmi často neoblíbené. Nemáme je rádi zejména tehdy, když po nich jdeme směrem nahoru. Protože je to dost namáhavé. Ale přesto máme schody v mnoha budovách a do mnoha dalších se průběžně instalují. I do novostaveb, i třeba do domů, kde ty dřívější dosloužily nebo nebyly tak dokonalé, jak by tam se vyskytující lidé chtěli. A to proto, že se po nich zlenivělým lidem sice nahoru dobře nechodí, ale někdy je to ta jediná možnost, jak se dostat někam do vyšších podlaží. Ne všude jsou výtahy a tyto ne vždycky fungují, a tak se prostě musí chodit po schodech. A tak je musíme v mnoha domech mít.
Pokud nemovitost teprve stavíme, můžeme si vybrat právě takový typ schodiště, který nám tam bude ideálně vyhovovat. Potřeby nás lidí a možnosti u jednotlivých objektů jsou pochopitelně individuální. A tak si můžeme vybrat třeba samonosné schodiště, jehož hlavní předností je, že se k němu nemusí budovat podpůrná konstrukce a snáze se tak přizpůsobí místu, kde se má vyskytovat.
A jak ceník dosvědčuje, může si právě takové schodiště kdekdo bez problémů dovolit. A nebude tedy muset bydlet jenom v přízemí, ze kterého už by se bez schodů výš nedostal.